tma skřípěla
od rozstříknutých kapek ledu
z černých mraků
bodaly blesky
rovné jako hole pastevců ovcí
s neutuchajícím běsněním
tloukly do ledových tvarů
pod sebou
co křísnutí to záblesk
tříštivé zlomeniny mraků
podobny
ledovým krystalům padaly k zemi
po dotyku s ní
se měnily v kočky
černé a naježené
místo očí
ohnivé doutnající kruhy
z mokrých srstí se kouřilo
ledové drápy zatínaly do země
a kdyby byla živá
krvácela by
v poryvech větru
mezi údery blesků
poletovali ptáci
stovky šedých ptáků
zmateně
sem tam
a zase zpátky
ti, kteří přežili
se shlukovali do hejn
a podobny točitému víru
zavrtávali se dolů
do propasti
na povrchu ďábelsky zářícího
magmatu
vzpláli jasným ohněm smrti
jen jemný plamen dotyku
nezbylo nic
stovky vírů
tisíce malých
šedých
opeřených těl
DOST !
vykřikla zoufale
plna děsu
a nechápavě odvrátila pohled
od zářící koule
neptala se proč to všechno
nebylo koho
fantaSTické!!! :-))
20.06.2018 06:54:24 | Iva Husárková
Ivuško...je to děsivé...tak šíleně děsivé, že se asi pozvracím když to čtu.....děkuji za koment...
20.06.2018 07:02:48 | Anděl
přesně tak jako bych viděla sebe sedím na záchodě hlavu v lavóru a chystám se zvracet děsivá otevřená zlomenina srdce bodavá nekončící bolest srdečního svalu nekonečné běsnění žalu a beznaděje Janinko kočky jsi zakomponovala úžasně nádherná báseň objímám Tě :-))
20.06.2018 07:08:07 | Iva Husárková
Ivuško..děkuju..zrovna tak se cítím...na zvracení...
20.06.2018 07:16:56 | Anděl
je mi to líto :-((
20.06.2018 07:39:59 | Iva Husárková