Pro Pajušku

Anotace: Věnováno Pajušce. V básni se naházejí vulgární výrazy a sexuální tématika... Proto je to také v této sekci, jinak jsou tam i jiné věci...

Pajuška, to zvrhlé dítko,
nemá chvilku stání.
Pajuška sní každé smítko,
hlavně, když od hladu se chrání.
Pajuška a její choutky,
zná je každý z hochů.
Pajušku a tmavé loutky,
každý z nás chce trochu...

Pajuško, že nestydíš se,
svádět hochy potají.
Pajuško, vždyť ani nevíš,
jak se děti dělají.
Naš by tobě bylo věno,
když nemáš s kým jej prochlastat.
Řekni, kdo jednou ti řekne 'ženo',
kdo v tobě nechá úd zamlaskat...

V posteli již nadržená
leží slečna Pajuška.
Včera byla přetížená,
dnes opila se po hruškách.
Kdo jí skolí, kdo se vrhne -
na necudnou dívčinu.
Kdo její šat z těla ztrhne,
koho chytne manžel při činu?

Bílý pokoj, nemocniční,
v něm zpocená žena.
Dřív za ní chodili ti sliční,
teď sama jen tu sténá.
Doktory ty nezajímá,
mají pěkně sestřičky.
Kdo dřív jí najímal,
teď váže dětem tkaničky.

A Pajuška, už se těší
na děťátko mrňavé.
Nemyslí si, že sex lečí,
sex ten je jen pro mladé.
Pajuška a její tělo,
musí čekat na řady.
Ale ne že by se jí chtělo
dává přednost císaři.
Bílé stěny, zas a znova,
děcký pláč je naplní.
A ta dívka ví, žádná škola,
plenky, vata, život zaplní.

Ráno práce, večer k plotně,
žádné volno, to se ví.
Děti, kde jsou, koukáš smutně?
Ale jdi, snad tě to nebaví?
Jistá pravda, tohle čeká
i tu zvrhlou Pajušku.
Kde je ten princ, snad se leká,
nebo neměl na hrušku?
Pajuška má jistě ego,
to nelze pošramotit.
Pajuška a její lego,
dětským smíchem zvoní byt.

Opět u ploténky stojí,
nyní v bytě ztichlém.
Těžká rána v srdci bolí,
kam zmizelo ego zpychlé?
Odešli a zapomněli,
že ona jeji matka.
Odešli a nemysleli,
jaká čeká na ní zkratka.
Zkratka do nebe,
či pekla za hříchy.
Zkratka tam, kde vezmou i ty,
kteří se v mládí o vřeteno píchli.

Sama tu stojí a čeká na smrtku,
ví, že se dočká pak -
snad i malého smutku.
Ze strany těch, jenž dávno jí pohřbili,
těch, jenž láskou jí zabili.
Kam šli děti a kde manžel tvůj?
Kde jsou ti, jenž ze sexu
a zhýralství tě vytrhli.
Kde jsou, kdy donesou metaxu,
a kdy zastaví ránu, jenž tak natrhli.

Obyčejná levná rakev
nad hluboukou dírou v zemi.
Kde Pajuška, kde je?
Není...
Co stalo se, že šla v zapomnění?
Když dříve taká duše vstřícná
nyní není...
Je snad piclá,
a kde její drobotina,
kde je, kde začíná -
z životem jaký měla ona,
jejich matka sexuchtivá.