Anotace: ...no asi tak nějak...
Polibky z víček Tvých
setřu prach cest dalekých
Mé ruce bloudí krajinou těla
dlaně si chladím o Tvá dmoucí prsa
jak o zasněžené vrcholy hor
Pak přejdu přes vyprahlou poušť
sluncem opáleného břicha
až spočinu v kamenném
sedle Tvého klína
Kde žárem dlaní
globální počne tání
Kámen led a zlato
chvěním svým
v bláto proměním
Bláto nebo tvárnou hlínu....a vysochat tak bohyni toužících klínů....
jejdanánky,já se rdím..to je ale podmanivé básnění...
20.01.2009 23:41:00 | zvířenka
Je to cestička příjemná a došel jsi do cíle,jistě zažils krásné chvíle-dík za vyprávění-obrazné hezké počtění.
28.11.2008 17:01:00 | s.e.n
já klidně uklidím sama ale takovej velkej nákup, to je věc :o)
a měls smělé plány, básníku... :o)
28.11.2008 15:40:00 | hanele m.
Jsi slůvek kouzelník. Připomněl jsi mi dnešní den, který byl s miláčkem úžasný. Tak něžný a hravý, také úklidový... mno, ten můj mi pomáhá aj uklízet :o) ST! za básenku.
28.11.2008 15:23:00 | NikitaNikaT.