Jenom tak...na zemi...

...prošel jsem bytem
a potom jsem si zničeho nic
lehl na koberec
byl nový -
den před tím jsme si ho překvapivě koupili
a schovali s ním pár parket pod stolem
-rád jsem to dělal už jako malé dítě...
podlaha byla celý můj svět
a propátrával jsem všechna zákoutí
a vleže se pohyboval
a zase se sunul sem a tam
po čtyřech a po břiše a na zádech
odstrkoval jsem se patama
chvilku potom ťapkal ploskama nohou po zdi
jako velmi zvláštní stvoření
trochu živě... trochu líně
zkrátka.... Dítě.

.................

Koukala jsi na mě.
Trochu s obdivem a trochu vyčítavě...
nevěděl jsem proč...

Chtěla jsi to udělat ty... dřív než já...

Lehnout si na zem...
a ležet, jenom tak... na zemi
na tom ostrovu koberce...
měkkého koberce

...abych tě tam překvapivě našel
polonahou,
dychtící po mých rtech,
a ze tvých ňader nasál horkost,
kterou tam nosíš od roztouženého srdce...
a mezi stehny našel
bezpečný úkryt
pro mojí -kvůli tobě - ztracenou hlavu...

.................

Milovali jste se někdy v poslední době na zemi?
koukali přitom nahoru ...
jak daleko je ke stropu i když natáhnete ruce?
zkuste to...
možná ten strop zmizí...
a vy uvidíte hvězdy... v jejích...očích.