Královno ledová

V tmavé noci
ztichlé zvonky
s jiskřením
dopadly na ulici.

Sníh,
tak zebavý
a neodbytný,
tváře růžolící

S něžným pláčem
usmívá se
na krystalovou
studenou krásu.

Větrem hnána
do dlaní
a přikrývky
z čarovného hlasu

V zamrzlé lóži
tonoucích vod
navždycky
omráčena je úžasem.

Sklání se pak
nad ledovým
křišťálem a
pokládá ruce na zem.

...
Královno ledová,
královno paní,
teď vrby se vám
každou noc klaní.

Roztáváte svým
ohněm niterným
a s každou jiskrou plní se lávová řeka,
když ledové roucho láska vám tiše svléká...