Anotace: ...
Na špičce jazyka se třpytí
kapička zlata s příchutí višně.
Co jenom dělí sen od prožití
a co nutí nás myslet hříšně?
Na stehnech zrůžověly stíny
ztmavené vášní s chutí medu.
Pár vteřin a sundáme džíny,
já budu ve stoje, ty v polosedu.
Zjitřené tahy Ti vykrouží ňadra,
a po ústech kreslí pak tužbu.
A odsud tiše, šeptej do prostěradla,
ať láska nám tělem prokáže službu.
Konečně po delší době báseň, která vítězí i po formální stránce - rytmus, překvapivé rýmy; o obsahu ani nemluvím. ST
23.03.2009 06:07:00 | ziriant