Eindhoven

Když smůlou
v černých mracích pluji
a kol vídám jen štěstí chvost
tak někdy svoje boty zuji
a chodím bos jen pro radost
po štěrku ostrým tam za tújí
vnímám tu světa marnivost
Na ploskách noh mi levitují
čelenky Aboridžinců
a z kapes džínsů
účtenky z nevěstinců
mi taktně oznamují
že šlapu do kravinců
když z lásky ulamuji
jak z medu Tureckého
tímto vám oznamuji
že Máchu a Vrchlického
odkládám na dno knihoven
a místo čůz tam v Amsterdamu
najdu si práci,milou dámu
a navštívíme Eindhoven.