Anotace: dobývání..
Možná že z rozbořených chrámů
jak hrdinové z pláten
v náručí tvoji lásku k ránu
vynesu asi z Athén
ve vlasech mám prach Parthenónu
a z šíje krev mi stéká
ve vřavě bojů,zmatku,shonu
já volám heruéka....
Co už já takhle dobyl měst
a ztrhl jejich hradby
pod nohou vířil prach všech cest
tvou lásku však ne a rád bych
a všeho světa zlata, štěstí
vyměnil za tvou přízeň
a v ruce z oliv ratolesti
a láska má ta věčná žízeň
ještě než v džbánech padne pěna
byla by uhašena.....
Když touha s láskou vzplane
uhasit lze stěží
co svět světem stojí
o hašení běží
čas jen rány hojí
a láska je svěží...
ST!
31.01.2010 16:31:00 | Mario de Janiero
Děkuji ti, jsi prostě skvělý
báseň schovám si na neděli
tvými verši, říkankami, rýmy
vymetám z duše
tu neúprostnost zimy
co studí, zebe, mrazí
víš, jaro mi moc schází
:o))
30.01.2010 21:29:00 | hašlerka
mé nedobytné hradby
po mnoha ztečích
i věže zřícenin
o mnohém svědčí
bojí se nebezpečí
i jedu z řečí
u bran mi chybí dávno stráž
a pode mnou se řeka lyne
mou přízeň přec už dávno máš
vlastně i všechny jiné:)...
30.01.2010 20:22:00 | zenge
Tvé nedobytné hradby města
já padlá žena jedna ze sta
hasím tu věčnou lásky žízeň
a žebrám o tvou stálou přízeň
nenech mě klesnou na dno splýnu
přidej svůj rým k mému rýmu
ST!!
30.01.2010 17:09:00 | hašlerka