Anotace: vzpomínka
Svlékni se říkáš
a já pomalu odkládám kus za kusem....
vůbec se nestydím...
měla bych snad?
Jsem náhle nestoudná a nenasytná
a sama si o lásku říkám...
Vrátka touhy ze zvědavosti pootevřená
se přívalem náhle vyvrátila...
a divoký proud strhává a unáší mě
do moře...
do pekla....
do nebe....
je mi to jedno
Někdy jsou to "pouhé" vzpomínky, co nás svým způsobem drží, ale... je to to jediné, co člověk potem má, když už není, co by fyzicky.
23.04.2010 05:56:00 | NikitaNikaT.
Ne tomu se nedá ubránit, když jsi v zajetí živlů, tak jen se nechat unášet- :-) Ahojky Bobi
13.04.2010 13:19:00 | bobi bobie