Anotace: vzpomínka
Svlékni se říkáš
a já pomalu odkládám kus za kusem....
vůbec se nestydím...
měla bych snad?
Jsem náhle nestoudná a nenasytná
a sama si o lásku říkám...
Vrátka touhy ze zvědavosti pootevřená
se přívalem náhle vyvrátila...
a divoký proud strhává a unáší mě
do moře...
do pekla....
do nebe....
je mi to jedno
23.04.2010 05:56:00 NikitaNikaT.
Někdy jsou to "pouhé" vzpomínky, co nás svým způsobem drží, ale... je to to jediné, co člověk potem má, když už není, co by fyzicky.
13.04.2010 13:19:00 bobi bobie
Ne tomu se nedá ubránit, když jsi v zajetí živlů, tak jen se nechat unášet- :-) Ahojky Bobi