Anotace: koutům a zákoutím...
To příze kolovrátků
mé přízně spřádá
v době krizí
jak ráno jinovatku
jako svit televizí
kdo nemá z lásky látku
a trochu z dobra mízy
v mých očích mizí
tam někde v nenávratnu
..Mám doma tajnou šatnu
v ní skříň tak stoletou
oblíklou tapetou
snad kdysi z tyrkysu
v té skříni larisu
po mamince
a když mi mince
padá v rub
a bota tlačí
bolí zub
..a někdy duše
tak jednoduše
sednu si do ní
cítím jak voní
ještě domovinou
chvíli se slzy řinou
po tváři k zemi
a smutno je mi
pak usnu klidně bez náplastí
prášků a jiných mastí
zbaven všech strastí
a kol zla hran
do dalších rán...
jdu do skříně
vlasy sepnu
pod plachetku
tam tiše
před tvými verši smeknu
ST!
07.07.2010 21:22:00 | hašlerka
:) my si hráli, že je to raketa -- :o) a pak sháněli sousedy, aby vodemkli posádku....
A pak jsem to čtla v jedné sci-fi....
:o) chlapík ztratil důvěru; řek si, že je jen ve skříni---vyrazil dveře.... a na tom novém světě...který zahlíd---nepřistál---
07.07.2010 19:37:00 | pamp_elka
...každý z nás měl by povinně
na chvíli zalézt do skříně
po babičce či mamině
a vzpomínat jak na klíně
jim spokojeně sedával
a pod sukně se schovával...
ST!
07.07.2010 18:51:00 | Mario de Janiero