medvěd

Mám na kost prošlé
nohy z cest
a oči zžehlé
světly měst
a srdce schránku
pro bolest
dál žitím svým
si musím nést
a moudrost hledat
ve smetí
..světa
snad další století
je to dar
nebo prokletí?

Usínám v městě pod Kletí
sám nevím jestli spokojen
co mám tak dávám do dětí
a občas pivem opojen
píšu si s nocí
ve verších
ona jen mlčí
tím je mi milá
za okny skučí
zas větry listopadu
ač jsem bůh chaosu
žiju v řádu
ve čtvrti vilové
kde hledí se na love
a hlavně postavení
není tu místa není
mezi nima
až začne zima
jak medvěd zalezu si
do hospod za závěsy
z plachtoví lan
..až
do jarních rán.