Letní bouřlivá noc

Blesk rozpůlil oblohu,
déšť pokryl tváře,
po hřmění záře,
to ozývají se bouře.

Město je klidné,
skoro žádná duše,
a co tělo může?
Chytit se kuše.

Postřílet nicotu,
energii vnímat,
může i dřímat,
tělo své prozkoumat.

Hladit svoji kůži,
laskat své tělo,
jak reagovat by mělo?
Nebo spíš smělo?

Zapomenout na život,
třást se něhou,
a být dívkou nahou,
a nikdy nebýt druhou.

Takové jsou noci bouřlivé,
když samota tělo pohltí,
a nikde žádné lidské smetí,
po výkřiku...utichnutí.