Adige

V ulicích potemnělých
z okapů rezavých
na záda potemníků
padají kapky vzlyků
po hlavách kočičích
v počasí psím
schovaný pod listím
životem svým
ve spárách se páří
aby jak dým
nebo mé stáří
komínem proletěly
z neděle na pondělí
v skupenství plynném
opilý vínem
ty lásky v molekulách
v skupenství vody
v soutoku rody
splavené řekou Adige
a mříže
těch bran Verony
zas rozdělují
a lodě plují
ke Gardskému jezeru
pro touhu mizerů
hamižnost Kapuletů
nenávist Monteků
rozbíjí nudu světů
a sílí sílu doteků
je léku
proti touze?
Ve které občas tápem
já věky věků
chci se vzbouzet
...tam pod okapem