PRVOTNÍ střetnutí

Anotace: Možná by mělo zůstat bez názvu co tisíc jmen má.

Strhnuta na lože -
Oltáři z kamene
Zmocnil ses těla,
smysly jsou zmámené.
Bojím se pohnout…..
Kéž laskat bych směla!
Pod tvými doteky
začínám tonout…

Tiskneš mě k zemi
se zvláštním úsměvem…
Začínám vzlykat -
Touhou neb hněvem?
Stydím se přiznat
vonící vlhkost klína…
Připoutána k zemi tvou tvrdostí
Každá vteřina je líná…
Ach jak jsi cizí a tak tě znám!
Ponížení skryto hrdostí.
Prosím i do tváře se vysmívám!

Bezbranná ve své nahosti…
A přeci tak silná.
Složená z malostí…..
Vždy Tě tak odzbrojím.
Přinutím podlehnout
Pýchu udolat ….
Ne, už se nebojím!

Celou jsi mě naplnil,
do mne se zaklesnul…
Jak rytíř co před Paní,
v kolenou poklesnul.

Svírám Tě v sobě.
Stahuji horkostí.
Hoříš jak slunce,
než noc se rozhostí.

Spojeni v jedno -
A vítězi oba
Není nám chladno
Krásná……..
……..TA doba