dešťová

 

bylo to tak vášnivý 

tak dráždivý to bylo

 

krátce předtím 

než se rozpršelo

polonahá ležela jsi

v krajkoví

svírala úzké rty

a házela po mě

vyzývavě očima

 

věděl jsem co chceš

chvíli nahoře pak dole

v kuchyni na stole

a zapřená o zeď

anebo na schodech

na chvíli dole

a pak zase nahoře

 

kapky pleskaly do okna

a do toho telefon

zvonil a zvonil . . .

 

a ty dešťem ze mě

skoro nepříčetná

svádělas mě dál

četla jsi mě jako knihu

a neměla jsi dost

 

jako víla nymfa dešťová

která dráždí pro radost

tak vášnivá z dešťě býváš

prostě jedna smyslnost

 

a vždycky takhle vypadáš

jsi prudký vodní příval

až do poslední kapky

když vláhy tvého deště

stékají mně do klína

pocit z tebe lásko mívám

jak zaplavená krajina

 

bylo to tak dráždivý

tak vášnivý to bylo . . .

 

a bývá to tak pokaždý

když do mě pršíváš

ty svůdná vodní vílo