Zanedbává chotě, ale lační po životě

Dříve nežli lidé vstanou
postřehnou nedělní ráno,
malou chvíli možná váhá.

Za mžik běží do polí,
tam kde rostou koukoly,
minuta jí přijde drahá.

Opomíjí svého chotě,
nyní leží na kapotě
nepokrytě, celá nahá.

Slastí se snad zalyká,
svírána dlaněmi mladíka,
na chloubu mu občas sahá.

Koná pohyb milovníků,
mladík prádlo u kotníků
urputná je jeho snaha…

Vozidlo míjí dvojici,
jinoch přírazů lačnící,
ženě už schází odvaha…

Co má si počít? Co naplat?
Někdo měl též stejný nápad,
k hrátkám u Opavy – Západ…

Ve voze slast dokonává!
Sluší se jim zvolat: „Sláva?!