Zvrácená tma

Svět právě zhasíná své lucerny
jen jazýček plamene ze svíčky
klestí cestu za světlem jak rytíř černý
má něžná útěcho vyzuj svoje střevíčky.
Vyšla luna , jak pluh na nebeské souvrati
tisíce hvězd, připomínající rozházené zákolníky
jež ulpívají na vesmírné oprati
neodcházej přece, uchopím tě za kotníky

Tma seděla za oknem jak havran na římse
jen kolem se hlahol mísil s tichem
dnešní noci usnout vedle tebe , snažím se
abych nemusel býti navěky mnichem
nad ránem luna opustila tmavé břehy
nebeské řeky hluboko klesající hlubiny
která čeká na příliv tvé něhy
když spočinu v náručí cudné konkubíny