Prostřeno

 

Podávám se ti na stůl

 

prostřený agresivní barevností

 

připoutána napětím okamžiku

 

na podnose své ženskosti

 

 

 

cítíš sladkou vůni okvětních lístků

 

v tobě chutě hrají si s pamětí

 

vůně co zvedají patra při nádechu

 

vkrádají se ti hlady do očí

 

 

 

ve tvé termice dechu

 

vznáším křivky zasypané rozkoší

 

ochutnáváš kapku z lastury

 

jednu druhou celý vodopád

 

 

 

vydatně zasycen blahem

 

dáváš mi ochutnat doušky štěstí

 

své ukojené představy hudbou

 

co zní z flétny tvého mužství