Antracit dní a láska z repríz

Podobně jako spisovatele
známého ve světě
(v podstatné jeho části)

mě bolí třísla

Tam za čarou

Hranicí

roztlučenou silnicí

dravě teče řeka Visla

Těžce se vzpamatovávám
po včerejší opici

Ale ještě jsem si stále vědom
rodného čísla
i palčivé bolesti


Ach ano
neopouští mě

TRALALA

Neopouštěla k stáru
ani Hrabala

ani nadprůměr intelektu

Nahoře na skříňce s talíři
krčí se před návštěvami láhev sektu

Mám vycizelovanou představu
Již dnes ji tuším zurčit

Ale teprve v pátek dosáhnu kulatin Abraháma

Snad je to jenom údaj z rodného listu

Ale vnitřní věk
není tak snadné určit

Až příliš často
(vztaženo k mým pudům)

nedostává se mi sexu

Proto nepociťuji přetlak tvůrčí
ale jen ten ve slabinách

Pak podléhám depresím

Tonu ve vlastních vinách

toho co jsem v žití nestihl

Jsem až příliš častým hostem
v příšeří kina

doslova abonentem
kde promítají filmy pro dospělé

A dívky v nich jsou smělé

Nikoli odtažité

a vrcholné okamžiky mužů přijímají chtivě

na dokonale působící make up


Možná stín uvnitř strýce
(dle Jungovy definice)

Namítne

Strýče

(do konzilia připojí se
Freud i Nietzsche)


odkloň se útrap chtíče

Vždyť je to fikce

Exsudát

dopadající na paletu barev

ředění třpytek

Co to muselo dát práce v maskérně

je mi mizerně
a vše se rozpíjí

jednotlivé dny týdne

sekret vniká do barev

do řas

hrůza i úžas

To zdánlivě žensky krásné
mužská uvolnění hyzdí

trýzní

Brizolit dní unavuje

Pak také každá krajnost

černobílé vnímání kulis světa
účinkování na zemské kůře

Každý další zimní den
s mrazy a sněhem

snáším podstatně hůře