Flos labii

Setmělá místnost ložnice,
ozářená pouze svitem měsíce,
skýtá cosi skvostného.
Rozkvět rostliny pestrého,
růžového, pigmentu.

Kvete vždy po setmění, při příze svitu.
Dlouhé půvabné výhony
ustupují elegantně do strany,
aby daly prostor květenství.
Ústupem do boku květ se rozevírá.

Lísteček po lístku se rovná.
Výhony se o zem opírají.
Lalůček kvítka šťávu vypouští,
celou místnost ovoní

sladká, mámivá, vůně
plná rozkoše a vášně.
Tvor veden instinkty,
zbaven jiné potřeby

svou hlavu kloní
k neodolatelnému lučnímu kvítí.
Tu napaden jedinou myšlenkou,

fantaskní až bláznivou,
jaké by bylo kousek si ukousnout?
Nejist si aktem, nejdříve jazykem zkusí,

zda-li není nektar otrávený.
Slastnou, lahodnou, chuť okusí .

Zlehka tedy rty přiloží,
když tu se rostlinka vyplaší.

Výhony své vzhůru vymrští,

kvítek hrdě chrání.

(Tvor musí tedy posečkat do příštího měsíce svítání..)