Vlčí žena na houpačce

Anotace: a pole neorané jeden rok.

"*"

"***"

Ty se červenáš ale proč.

Jak pole vlčích máků ?

Rudneš i voníš jako náruč kvítí.

A o lásce nemáš páru.

Copak o tom ... mohu vůbec psát ?

Nebudeš se víc a víc červenat.

Co Tě noc ... co noc vábí ?

Když Měsíc jde k úplňku !

Co noc ... co noc Tě svádí.

Když fialový motýl !

Z Tvého klitorisu ... si bere med ?

Ze rtů ... již tisící žert !

Z bradavek ... kapičky vláhy z potu ?

Ze šíje ... vůni fialek ?

A záhy jak vlčice toužící !

Ty a motýl ?

Budete se dál a dál ... v rozkoši utápět !

Vše co se odehrává !

Nebo skrývá ve Vašich snech !

A celé dlouhé dny ... kdy Slunce svítí ?

Vás dva ... tak neskutečně vábí !

Vlastně víc a víc svádí !

Touha Vás i hladí ... tak jak chceš ?

Proto pouze cituji !

"***"

A lehce se mi říká právě teď :

"Zatmění mozků je tak veliké !"

"Pojďme si dál hrát !"

"Na honěnou ?"

"Budeme si brát ... jen to co si chceme dát !"

"Červený ruměnec se ztratí !"

"Vášeň i touha se vrátí !"

"Po milování dvou nadržených !"

"VÁGNÍ."

"Dvou bytostí zasněných do sebe !"

"***"

Louka červených máků.

Malý motýl.

Když tisíce barevných květů !

Na Tvém klínu září !

Ty červené ho svádí !

Ty fialové lákají !

A těch pár růžových !

Vábí ... čím dál víc.

"***"

Žádný sen není ... barevnější než duha.

V krbu oheň stále praská !

Je to jen vášeň ... nebo láska ?

A milování jde a jde a jde ale náhle ouha.

Louku začne skrápět déšť.

Vlčice ... zavětří.

Víc a víc chce být !

Alfa samicí !

Zářící jako koniklec.

Být po dešti vlhká.

Posetá démanty.

Drobnými kamínky.

Rosou.

A nohou bosou.

Si hraje !

Čím dál víc !

Venku prší až leje !

"***"

Sousedy ve vilce ... od vedle vzruší.

Kroupy a vrzání dřevěných pelestí !

Jaké to neštěstí  ... starou postel mít.

Na rozcestí ... dvou ... krásných cest !

Do ráje a nebo do nebe.

Když vlčice je celá ... bez sebe !

A v rádiu Impuls.

Tiše hrají ?

Kávu si nesladím ??

Herrr ... Gottt.

Ale den nekončí a noc je tak vzdálená.

Jak hřích ... od apoštolů páně.

"***"

"*"

Kafe v pět ráno nebylo.

Ani Slunce,  ještě nesvítilo !

Vše bylo ... jak by mělo být ?

Oni na vlnách lásky ... chtějí žít.

Rušit je nechci a jedno teď vím !

Proč o tom píšu ?

Závidím !!

Jsem prostě člověk a když to nemám.

Taky jak motýl ... květy hledám !

Co voní do krásy ?

Co tahají ... za vlasy !

Když probouzí se sny !

A tací ... jsme my ?

Všichni i Ti co říkají :

"Já ... né !!"

"Já jsem šťastný ... bez legrace."

"Bez ... sexu!"

"Já a já a já ... jsem honorace !"

"***"

Usmívám se.

Nebo snad jiná ... generace ?

A přitom ?

Potajnu !

V koutě !

Své chutě u vybledlé představy.

Ukájí  !

Potajnačku ?

(Je to tak ... smutné.)

Když nemá s kým.

Ona i on a ono i oni !

(A ani ve snech ... si to nepřiznají !)

A dál v sobě skrývají ... stud a duši dusí.

Za pofidérní ... výmluvou ?

Proč a v dnešní době !

Proč sámi ... sobě lžou !

A navíc v duchu si říkají ?

Copak smím.

Smí !

Jistě i nejistě se ptají ?

Ví, že smí a sami sebe trýzní !

Jakousi fatamorganou ?

Bojí se podívat i na hezký zadek !

Holky ... kluka !

Do očí.

Do výstřihu.

Na vzdouvající se poklopec.

Na bílé tričko s lískovými oříšky.

Kalhotky.

Tanga.

Brrrrrrrrrrrr ... Až se jim zvedá.

Pocit cudnosti tak silný.

Že se bojí !

Políbit přátele ?

Aby se nedostali ... náhodou do řečí !

Že harašení ... na ně jde !!

Kuřba ... Kuřba.

Kurva lidi !

Co to vlastně s námi dělá.

Doba médií.

Demokracie.

Doba ... puritánů ?

"***"

V prvních lavicích stánků !

Kde ovečky ... nad pastýřem slintající.

Nepřejí si ... ani pomyslet.

Natož ... říci.

Pravdu.

Že i pastýř ... je pouhý motýl.

Který úděl ... na sebe vzal.

Ale proč ?

Vybral si správně ?

Nemá potřeby ... nás hříšníků ? 

Copak ... když mladý ... byl.

A již není.

Je jiný !

"***"

Náhled tento stačí !

"***"

Kolem pasu jí držím.

Právě jí ... co se nestydí.

Co touhy má ... jako já !

Je to louka ??

Kde každý den ... jiný květ rozkvétá ráno.

A večer ... ještě jednou zavoní.

Než Měsíc jí a já jí pohladím.

Křídly.

Paprsky.

Jazýčkem.

Celou ... otevřenou.

Stále stejně a stejnou.

Jako ... květ.

Sakury.

První ... pampelišky.

Smetánky.

A

Mohl jsem skončit.

Nenapsat již jediné slovo.

Příběh natolik dlouhý a divný ukončit.

Ale máme stále spoustu hezkých věcí.

Které jsem vůbec ani nezmínil.

Které se postupně mění k lepšímu.

Dnes je ale pozdě večer.

Blíží se konec dne.

A 

Zítřek je moudřejší.

Dnešního dne.

Dnešní velikonoční noci.

Až procitnem.

Pokud chcem a má to tak být.

Než pouhá iluze.

Nás obloudí.

A svede.

Na cestu blízkou lidského neštěstí.

"***"

Sice uplynulo pár dní.

Sice měsíc, mě párkrát v noci probudil.

Sice svíce velikonoční dohořela.

A dekorace se zajíčky jsem uklidil.

Ale jedno ve mě opět vytrysklo.

Vytryskl pramen.

Spíš pramínek ... který jsem živil !

Otázkou ?

Mám rád a do jaké míry ?

Mohu milovat vše ... co se mi líbí ?

Líbí až natolik, že se probouzí !

V mé mysli neustálé choutky !

Choutky které pramení !!

Z Tvého nitra ?

Z Tvého úsměvu ?

Z Tvého neutuchajícího svádění ?

Z Tvého vrtění zadečkem !

Když kráčíš po schodech a já se kochám.

Z Tvého výstřihu !

Z Tvého krajkového prádla ?

Co tak ráda střídáš v barvách duhy !

Nikdy černá a nikdy bílá.

A to na Tobě krásné bývá.

Jak zalíbit se víc a víc chceš !!!

A já přemýšlím.

Co s tím pramínkem udělat.

Jestli ho mám pít.

Pít plnými doušky ?

Nebo jen tváře ochladit ?

Ochladit a nebo opět vzplanout.

Jak pochodeň !

Na blížícím svátku.

Dne 30.dubna 2022.

(TY A JÁ.)

Mladí i staří pookřejí.

V tanci kolem ohňů.

V kobercích plných sedmikrásek !

Sasanek hajních i fialek.

A my spolu ... nejraději ?

Jen na zelené louce ... plné pampelišek.

Nedaleko nory lišek.

Budeme dovádět.

Do rána !

Do prvních slunečních paprsků.

Do prvního světla.

Které z Tvého klínu ... zableskne.

Jak hrom i blesk z čistého májového nebe.

A líbat se budeme !

Víc a víc a nejvíc.

Jen my dva.

Jen pod třešní ?

V vlastně v celém sadu ... jabloní, hrušní !

Meruněk a broskví i slivoní.

I na vinici.

Nad naší osadou.

Kde hrát se bude na kytaru ... celý víkend.

Prvomájový.

Který se stane ... pro nás studnicí.

Né pouhé moudrosti !

Né hloupostí, co provádíme ?

Ale studnicí ... něžného slova i lásky.

Studnicí porozumění.

Studnicí milování.

Ale o tom.

Budu přemýšlet a vyprávět.

Až se napiji z pramínku.

Ale až zítra ?

No ... nevím, nevím.

Uvidíme.

"***"

Pramínku jsem se od rána napil.

Asi sedmkrát a pak ještě jednou.

Hodně ... krát !

Spíš víc-krát... než jsem měl ?!

Cítím se jako cisterna.

S pitnou vodou ... která se mění !

Jak u prasklého potrubí na sídlišti !

Velmi rychle ... na Sluníčku.

Naštěstí u mě fronta ... na vodu nestojí.

To by tak ... ještě stálo !

Pouze ta představa mě děsí.

A možná ... kdesi za lesy ?

Se směješ ... všemu co píšu.

Spíš střílím od pasu ... starým koltem.

Na obzvlášť  ... vzdáleném západu.

V Skalistých horách.

Kde zima je zimou.

Léto je létem.

S já se cítím být !

Jelenem i střelcem zároveň.

Lovnou i lovcem.

Má lásko a Ty ... to tak chceš !

Ty se v tom ... vyžíváš.

V mých snech i nápadech.

V hrůzných i tajemných příbězích.

Nebo !

U zvláštních myšlenkových proudů.

Pochodů.

Co pramení z toho pramínku ... co jsem pil.

A asi budu ... ještě dnes pít.

Po jedné ... či druhé hodině.

A to není vše.

A asi nikdy nebude.

Asi.

"***"

Pokračování bylo dnes s vodou na rtech.

Ten čas letí.

A kdy bude to slibované.

HOUPY HOU

"***"

"*"

https://youtu.be/M4viESMrhtw

"*"