Nespoutaná na houpačce

"*"

"***"

Žádná láska.

Žádné dlouhé ... komentáře.

Přišla a odešla.

Před a po půlnoci.

Svobodná i vdaná.

Jak vítr nespoutaná.

Smělá i srdečná.

"***"

A tak si lámu hlavu.

Sakra.

Proč jsem jí nechal odejít.

"***"

Houpačka se ještě houpe.

Můj stín se koupe.

Pocit jsem měl bláhový.

(I Braník došel lahvový.)

Smutné ráno.

"***"

HOUPY  HOU

"***"

"*"

PS:

Beru kolo.

Snad jí doženu.

Uvidíme.

Tak moc bych chtěl.

Být aspoň jednou hrdinou.

I bez pohádek ... co jsem psal.

"***"

PS2:

Je mi vedro.

Slunce peče.

Snad mi navždy neuteče.

Pod hradem  ... kde žije, stojím.

Půl hodiny ... marně zvoním.

Hradby opět nedobytné.

Naděje mi opět svitne ...

Když vidím, že se koupe.

"***"

Vodní příkop kolem těla.

Nedobytná ... je teď celá.

Dlouhé bude čekání

Jen mobil marně vyzvání.

Vydržím.

Nemusím.

Ale chci.

"***"

PS3:

Vedro vane ... přímo z pekla.

Nevím, možná se jen lekla.

Možná, že mě bude trestat.

Nemám ... jak se na vše ... zeptat.

Asi si to zasloužím.

Asi málo o ní vím.

Co chtěla a o co žádá.

Mám pocit, že chce být milována.

To předbíhám ....

"***"

PS4:

Dobrmanů asi pět.

Jen těžko poznám její svět.

Kamery na každém kroku.

Brokovnice plná broků.

O co se mám pokoušet.

Její hradby.

Její sídlo.

Její park.

Pěnkavy pějí.

Vše je jen její.

"***"

PS5:

Musím říct ...

Vedro je téměř k zalknutí.

Již nemám nic sebou.

Ani jeden lok.

Jsem úplně na suchu.

Lapám po vzduchu.

Jen slyším čvachtání.

Tekoucí sprchu u bazénu.

Vrčící psi.

A sousedku od naproti.

Aspoň jeden živáček.

Aspoň BIS ulice.

Výzvědná služba.

Vrznou vrátka přes ulici.

Lepí se mi patro.

Zástěra ještě asi po pramáti.

Ale čipera.

A huba jí jede jak kolovrat.

Skoro nestíhám co mele.

Jde blíž a blíž.

A směje se jak moje prababí.

Kouzelný úsměv.

Vše beru zpět.

Je boží.

Člověk nemůže soudit na první pohled.

"***"

PS6:

Panáčku ...

Ta nikomu neotvírá.

Ta si k sobě ... nikoho nepouští.

Již dlouhou dobu.

Taková milá a krásná ženská.

Zanevřela na mužský.

Ani se jí nedivím.

Jsou to prevíti.

Hrozní prevíti.

Jen by jí zneužili.

Dělá to moc dobře.

"***'

A kterej-pak-jste-VY.

"***"

Jen otvírám ústa.

Nestačím reagovat.

Nemohu.

To ani nejde.

Polknu opět na sucho.

Z hrdla jak z vyschlé nádrže chrapot.

"***"

"Vodu ... prosím vodu."

"Aspoň hlt."

"Aspoň kapičku."

"Prosím."

"Jsem pouhý náhodný kolemjdoucí."

"***"

PS7:

Další slovo jsem nevyloudil z hrdla.

Nešlo to ... Nejde to.

Jak v Brně nedávno.

Takže slovo ... již nedalo slovo.

Jak poslušný beránek cupitám.

K ní ... (né) ... k Vám.

Vlastně ke komu.

Copak jí znám.

Tak jako Vás.

Ti co usmívají a vědí co jsem zač.

Aspoň ... že mám ... kam.

V tom pařáku ... kolem jedné.

Hrůza co se mi ... vše lepí.

Na stehna snědé ...

Tak akorát z kola opálené ...

Radši nedomýšlím.

Co se může stát.

Po usednutí na kámen ... před domem.

Cupitám a mlčím.

Jen pozoruji.

A již se blíží stín.

Dvou stromů (u domu) od naproti.

"***"

PS8:

Jsem na začátku ... konce chtění.

Již při pouhém pomyšlení.

Již při prvním dosednutí.

Cosi mě nutí vstát.

Nechci příliš podrobností psát.

A taky koho ... by to zajímalo.

Pochybuji.

Plzeň a jiné moky pění.

Pro mě žádné ... velké potěšení.

Nic nevyšlo.

Nic se nedaří.

Nic není, jak bych si přál.

A sklenici vody ... bych i z akvária bral.

Tak pouze čekám, co dalšího se stane.

Uvidím a sucho v ústech nemá konce.

Sliny jen sůl.

V zahradě malý stůl.

Na něm pár drobných předmětů.

Kolíčky na prádlo.

Otvírák na láhve s pitím.

A sotva stojím.

A v duchu si říkám.

Kde Ta čiperná paní je.

Co jí zdrželo.

Proč jsem za ní jen šel.

Bohužel, stále nic.

Žízní trpím stále víc a víc.

Kam jsem to šel.

Až ... slyším ... hlas medový.

"***"

Dobrý den.

No netušila jsem, že zrovna VY.

A stojím ještě víc a víc opařený.

Jako šutr.

Jak solný sloup.

Jak hloupý a zamilovaný muž.

Copak se pletu.

Copak je to možné.

Copak fatamorgana mě šálí.

Nevěřím a mlčím.

Jsem jak trosečník z lodi v poušti.

Alarm spouští i zálohy.

Polykání písku.

Zírání.

Do výstřihu.

Zcela jiné paní.

Než za kterou ... jsem kráčel.

A písek mě již téměř zasypal.

"***"

PS9:

Konec chtění ... není na programu.

Není nic jednoduššího než si říct.

Udělal jsem chybu.

Tak jako v minulosti.

V každém vztahu.

V každém milostném víceúhelníku.

Prostě to nejde. 

Jen jednu.

Né dvě.

Né víc.

Proto se modlím.

Úsměv ... vyloudím.

Líbí se mi.

Další vzplanutí.

K další ženě.

Smáznu v zápětí.

Vzdech ... Výdech ... Nádech.

Škoda.

(Velká škoda a bude se mi o ní zdát.)

Vůbec si to nepřipouštím.

Další chybu udělat.

Copak jich nebylo již dost.

Není mi osmnáct.

Ani dvacet pět.

Ani tři CD + LP od Lucie.

Ten čas tak letí.

"***"

Ona mě zná a já ani netuším.

Kdo jen to je Ta krásná žena.

Marně lovím v paměti.

Podává mi vodu.

Hrdlo svírá divný pocit.

Nelze polknout.

Pozoruji navíc ... její dekolt.

S dlouhé řasy.

Krásné vlasy.

Rudé rty.

Pak nemohu oči odtrhnout.

Od rozepnuté halenky.

Jak malý kluk.

Zírám jakoby ... na sklenici.

A lupa z vody vytváří ještě větší kulisu.

Vlastně ... krásné kulisy.

A kulisák jsem jedna dvě.

"***"

Co si jen o mě myslí.

Jen se usmívá.

Stále jí pohled sjíždí.

Jako kdyby mi tekla krev.

Kapala na bílé tričko a kraťasy.

O čem přemýšlí.

 

 

 

Pokračování až po dalším doušku vody.

Po reklamě na balenou vodu ...

Po střihu v televizi 

Po ...

Já si ale myslím ...

Čvachtání mě baví ...

Nohy však do řeky se bojím strčit ...

Píšu a místo abych jel se napít ...

Uschnu jako proutník.

(Oprava ... proutek)

 ...

"***"

"*"