Gabriella

Mám krásné oči a krásné tělo,
tak mi to prosím odpusť Gabriello.

Prudké pohyby mé pánve jsi milovala,
Já tam byl s tebou a přece tys byla sama.

Tvá láska ke mně rostla v síle našeho spojení.
Říkala jsi,že k tomu my dva jsme byli zrození.

Já ne, má drahá Gabriello,
to jen tobě zachtělo se mé štíhlé tělo.

Svými nehty má záda jsi rozdírala,
když křičelas, žes nikdy nebyla panna.

Já věřil v lidi, život a cestu..
A ted?..ted nosím koženou vestu..

Já snad jen to štěstí v tvých očích viděl rád.
Že tvůj svět se točí a že dávám ti to Já.

Nechtělas víc než moje tělo,
ted tě chci nenávidět Gabriello.

Kluk nemůže být zneužit je v právu psáno,
tak potom..,co mi to bylo uděláno??

Já plakal a tvoje tělo pálilo..
Svatá matko..,tobě se to líbilo.

Chtěla jsi vidět agresi uprostřed mojí nevinnosti,
a to se taky stalo.., k mé lítosti i zkaženosti.

Nemělas právo, tohle udělat mně..
Ty hnusná Náno..,ty zabilas mě!

Stojím tu nahoře a ze skály se dívám,
už jen jedna cesta k čistotě mi zbývá.

Má drahá matko, lásko jediná..,kéž v životě nepoznal bych tuhle ženu,
kéž v životě nepoznal bych Gabriellu...