Nafouklá jako kynutý knedlík

Došel jsem do pokoje a ona tam stála,
postavu jako kytara,
úžasná to krása.
Byl to pohled jako na nebe samo,
stačil jeden pohled na ni a bylo mi hned jasno.
Vypadala jako bohyně,
a v další moment byla jako otrokyně,
netrvalo dlouho a už jsem byl v jejím klíně,
a vše vypadalo tak nevině.
Vlnila se na mně jako had,
věděla moc dobře jaký mám hlad,
tak jsem jí řekl ,,baty jen mě hlaď’
Ty hrátky byli jako z pohádky,
byli lepší než vánoční svátky,
a bílé peřiny jako sněhová pokrývka,
díky naší jízdě rozbitá to postýlka.
Vzal jsem ji ze zadu a vzal za vlasy,
nejde se na bažit toho pohledu té krásy.
přirážel jsem jako kladivo hřebík,
a její buchtička se nafoukla jak kynutý knedlík