Útržky vzpominek

Probdělá noci,

nad hlavou nebe,

genius loci,

tu vidím zas Tebe.

 

Je zrána, brzy,

do ucha potichu:

"Buď klidně drzý,

ber si bez ostychu".

 

Naberu do dlaní

plody tvé krásy,

představa uhání,

má rusé vlasy.

 

Modlitbu odříkáš,

přede mnou vkleče,

než zazní otčenáš,

 rosa Ti po líci teče.

 

Krůpěje na růží,

 ve slunci září,

ornament na kůži,

úsměv ve tváři.

 

Vzpomínky v útržcích,

 projekce filmová,

 perlivý dívčí smích,

v srdci mi uchová.