Píseň touhy

Na okraji ticha, kde dech se láme, 

zní píšťalka má, je to jako volání plamene 

Slyšíš tón, co v srdci plane, 

přicházíš blíž jako měsíc k zemi, 

Doteky lehké, jak vítr v korunách, 

mé nohy kolem Tvých boků se obtáčí 

Vášně jako řeka v jarních dnech proudí, 

v každém našem pohybu i vzdechu 

Naše oči se střetnou, svět kolem mizí, 

jen žár a touha se v těle blýská 

Hudba těl se v rytmu svíjí, 

láska se neptá, jen tiše zpívá 

V dlaních se chvěje světlo i stín, 

mé tělo na Tvém hoří jak plamen v klín 

Každý dotek je jako první sníh, 

taje pomalu v polibcích 

Když se noc v nás celá rozplyne, 

zůstane ticho, jež v srdci zní 

Má píšťalka mlčí, on ve mně dřímá, 

vášeň dál hoří a touha v nás zůstává