Anotace: Upřímně obdivuji ty, kteří dokáží vyplodit báseň na počkání. Pro mě je to práce - jako jistý druh sebe-terapie. Vzpomínky na touhu, chytání slov do rýmů, postupný vývoj.
Komety pod přikrývkou
Potřebuju si s tebou psát ještě a ještě
Chci
abys zůstal vzhůru o trochu déle
mít tě blíž, cítit tě po celém těle
ukrást si něco tvého jsou nejlepší podmínky
Pravda
že vůně podněcuje vzpomínky
má na mě jisté účinky
z látky vdechuji vůni podmanivou
Pro mě jako zemi posvátnou
vybavuju si
Vidím
jako v obrazu
rty vykrojené do hříchu
sladké jako jablko
vzpomeň si na svou pýchu
teď se ti zdá daleko
hledal jsi pod přikrývkou
nacházel dlaněmi kůži mou
rozpálenou
Kapky potu stékají ti po zádech
jako malé průsvitné komety
žár co taví magnety
stěny co tlumí steny
srdce nám běží plání
frenetické třepání
Náhle procitám
Sedím zase u počítače
den po dni přidávám
jsem za náhodné rýmy chytače
jako puzzle dohromady skládám
týdny snad i měsíce
hledíc z okna
přemítám
co vlastně ti sdělit smýšlím
když na to netlačím
mluví TO ke mně samo
pojďme v tom mít jasno
že nejspíše jsem ti propadl znovu a znovu
Vůle
držet se od tebe dál nemá sílu kovu
můžeš se radovat k dalšímu úspěšnému lovu