SM (Sprostá múza)

Noc se loučí, venku svítá,

paprsek se dere tmou,

nový den je právě vítá,

šeptá posté: „Buď jen mou“.

Přitulí se k němu líně,

a on tvrdý zase je,

touhu cítí v jejím klíně,

čeká, že dnes zaseje.

Sprostá múza,

Sedlala pak jeho hřebce,

jako lůza,

skotačila při tom křepce.

Aniž pak se pohnula,

klidně na něm usnula,

Proč se říká, že mu dala,

když vše co měl, sama vzala?

Kolik čísel tehdy dali,

nevím přesně,

když jsme byli ještě malí,

ruce, nohy, prsty? Těsně!