...Žena ve vaně...

.
Seděli jsme na pohovce
a neměli ani ponětí,
o staré ženě ve vaně,
o tomto století.
.
Rozuměla nářkům bezdomovce,
zatímco hráli jsme si na děti.
Ve vytí houslí v průchodech,
až k ní stáří doletí.
.
Padaly z pytlů vločky trpce.
Jí do ran, jemu do bolů.
Kočky sbíhaly se do ulice,
třely se o kabát rozežraný od molů.
.
Ta žena plakala pro důchodce,
pro rány do stolů.
A sklady bez munice,
čekající na války bez sporů.
.
Horká voda vrásky nevyhladí,
jen moudrost v ní zavoní.
Vstala žena z vany, upadla.
Ztracená léta ji už nebolí.
.
Zabalí ji do ručníků,
nahodí tělo na saně.
Promrznou slzy poručíků,
píšou parte bez zbraně.
.
Lidé překáželi na chodníku,
ke hřbitovu ji nahnaly.
Skryté za tváře podvodníků
šťastní, že se kočky nažraly.
.
My proseděli důlky na pohovce,
vypustili špínu ve vaně.
Poslouchali nářky bezdomovce,
prosili ať přestane, ať přestane...!
.