Pro věci budoucí

Mám slzu nakoupenou
trny padající
v rukávu
panny tiše spící

mám tichou smlouvu
kde na ryby se píší
a slzy padající
rozžehnou ti líci

mám perly obnošené
a srdce unavené
mám rýhu na kabátku
a starou milou matku

mám slova co jen zvoní
a zpívané jsou pro ní
já cítím tu památku
útulnou zahrádku

***

každý den jak ráno vstanu
je to jako sen ze sna
jako ten jediný den
kdy ona k zemi klesla