Nesmutním jenom z rána,
přemýšlím
nad ránou osudu, co mi byla dána.
...
Nořím se do vany vzpomínek,
přemýšlím,
když zahoří svíčky plamínek.
Vzpomínám na dobu, kdy bylo "my",
přemýšlím,
a vím, že už je to za námi...
/jen si to nechci připustit.../
Připustit si konec je bolestivá záležitost.., ale bez toho se člověk nedostane dál..
06.07.2007 22:15:00 | Lorellin
připustit si něco co nechceme je to nejtěžší co člověk musí udělat...zbytek se už pak zvládne sám... držím palečky...
06.07.2007 21:17:00 | Nekonečnost