Podvečerní

Oblaka písku,
co odnáší vítr z pískoviště,
kamínky,
chrupající pod mýma nohama.
Protivně lechtavé
pramínky vlasů,
které se mi plazí po tváři
jako babí léto.

Sladká vůně
ostrůvku borovic
mezi paneláky,
a tíha v duši,
jež nezmizí
se západem slunce,
jak bych si byla přála...
Chybíš mi.
Chybíš mi tak strašně,
že bych brečela,
kdyby tu nebyly ty děti.

No nic,
sundám malou z klouzačky,
nazujem sandálky.
schované pod lavičkou
a půjdem domů.
Za chvíli bude Večerníček...
Alespoň někdo
bude dnes večer šťastný.