Hrob
Hrob
Ráno vtavám,
postel ustýlam.
Tu srdce mě zabolí
a já zase vím,
že má stará rána,
ta bolavá svině,
co vyléčit nejde,
se ozvá
a já zase umirám.
Umírám touhou,
být zase s tebou.
Pak padnu k zemi s bolestí,
zjistím, že to bylo lstí,
že srdce mě už vůbec nebolí,
že už deset let ležím pod zemí.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Krásná.. smutná.. krásná ve svém smutku..
Volný verš tvým slovům velmi sluší..
09.11.2007 20:10:00 | Asinar van Martinaq
Šariiii tak ta ej ...ta se ti povedla smekám...moc hezké dílko ...uf :-) líbí se mi moc ,já už tě v oblíbených mám :D:D:D
28.08.2007 10:50:00 | Motýl v říši divů
Opravdu fajn báseň zařadím si tě do oblíbených autoru taky zkouším něco takového!
25.08.2007 12:43:00 | Atilla
