...Duše promlčených lásek...
...Duše promlčených lásek...
Anotace: Pořád bloudí mým světem, podzimní krajinou...
..
Do popadaných listů déšť báseň psal,
holé paty čtou bolest mezi řádky.
Vítr mrakem oči slunci zavázal,
a uspal jej jak starce – bez pohádky.
..
Na krajinu vylil se inkoust noci,
kotníky plují ke břehům kaluží.
Chladným vydíráním hlásí se k moci
srdce, když tělo se jím zadluží.
..
Mezi kmeny zbloudí rozháraná duše,
pohaslé jiskry hříšnou dlaní svírá.
Chtěla své světlo ukrýt pod retuše,
nyní jen prsty promáčené verše stírá.
..
Komentáře (24)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk18.09.2007 20:21:00 Severka
Jsem ráda, že jsi to napsat tak, jak jsi to napsal...:) taky se někdy ubírám k tomu, že napíšu jen pěkné...a jsem ovlivněná dalšími komentáři...děkuji Ti za Tvůj názor...vážím si ho :)
08.09.2007 08:38:00 jasix
opravdu nádhera...to je přesně ono. Takhle má vypadat rým abab když ho někdo chce...forma dokonale sladěná s obsahem a melodií textu...žádné kostrbaté konstrukcealá hlavně aby to sedělo na slabiky...vážně moooc pěkný :)
02.09.2007 15:23:00 uživatel smazán
taky uvnitř celá podzimní?!
01.09.2007 17:37:00 Kozoroh 1
Když déšť krajinou tiše šel,
své mokré řádky psal,
spleen trápil smutnou duši mou,
já neklidně jsem spal
a snil o zemi,v níž bych žil
obklopen láskou zas,
však jít ji hledat,nemám sil,
končí se léta čas,
podzim se vkrádá do duše,
snad brzy přijde mráz,
já sčítám dávné lásky své,
co zanechají v nás
svůj otisk,i když vyvanou
jak z táboráku dým,
trápí nás smutnou vzpomínkou,
že nevíme,co s tím!
Duch bloudí kdesi v daleku,
nevnímá krásu kol,
zrak hledí mrtvě na řeku
a srdce jímá bol!
Snad pozdní jeseň života
se k svému konci zná,
v srdci se touha třepetá,
jak motýl umírá,
vzpomínky jak růženec když
si paměť přebírá,
marně buší na smutku mříž
naděj,co zhasíná...
Píšeš moc krásně,hvězdičko!I když je mi z toho smutno...
31.08.2007 23:27:00 Demedalex
Moc krásné. Asi se budu muset jít najít, protože mě to donutilo taky začít bloudit... :) Díky.
31.08.2007 21:39:00 andělík
Opravdu pěkná báseň,taková bohatá na slova a přitom má i svojí vlastní,zvláštní myšlenku:) moc chválim!:)
31.08.2007 21:23:00 V e r u n k a
to je přímo nádherná báseň. Probouzí ve mě melancholii a trochu smutek, ale tak krásně...
31.08.2007 21:16:00 mattoni.uz.neni
Do popadaných listů déšť báseň psal - tohle mě dokonale přistihlo u nadšení... miluju když déšť píše básně... :-)
31.08.2007 21:15:00 Verena
až se mi zastavil dech
a oči ztratily na chvíli světlo
kouzelnou hůlkou na křídlech
poznání do srdce vlétlo
........tak nádherně napsanou báseň jsem už dlouho nečetla....děkuji
31.08.2007 19:03:00 paranoidandroid
Nádhera, tohle se ti moc povedlo.
Normálně se mi veršované věci moc nelíbí (jsem příznivcem volného rýmu:-), ale tvá báseň mě chytla:-)
31.08.2007 18:54:00 prostějanek
třeba nám jednou zbudou jen ty verše a pár polovyhaslých jisker... ;)... ale to je teď asi předčasný řešit, že.. :)
