Anotace: Tuhle básničku jsem vysypala teď zrovna z hlubin mlhavých emocí, šedého odpoledne a mořské nemoci... Napsána byla v kolonce osobního popisu, ale chtěla jsem ji dát i normálně na čtení...
Kapičky bodavé
dopadající do trávy
rozechvívají mou duši
odráží mé pocity
Cítím jejich doteky
ledové na tváři
mísí se se slzami
kanou do propasti
Dech vánku cuchá
rozpuštěné vlasy
halící můj smutek
jak závoj pozůstalé
Obleču se
do mlhy cárů
tančit budu
v mokré trávě
Svou píseň
o věčném štěstí
teskně budu zpívat
dokud nepadne noc...
já se ve škole učim francouzsky už nějakej ten pátek, ale umim kulový. Včera jsem koukala na Fabuleux destil D`Alemile Poulain čili na Amelii z Montmartru ve franzouzštině. Trochu psycho, rozuměla jsem tak slovo za deset vět...=) takže si nezoufej, že bys na tom byla kdovíjak hůř než já, navíc ve škole tě prd naučej. Naučí tě život, já jednou uteču do france a naučim se tam konečně pořádně mluvit!
03.09.2007 16:24:00 | Já Esther Ruth
merci, mademoiselle :) c'est fait, tres déprimant...
btw, to jsem se snažila najít ve slovníku, protože francouzsky zatím umím pár nudných frází :D. ale zrovínka tenhle tejden se začnu učit ve škole, tak snad to bude lepší ;)
03.09.2007 14:36:00 | Lostris Queen