Ticho.. nemluvte.
Pandořina skříňka byla otevřena..
Barva nebe vybledla,
mraky se popelily v kalužích,
dívenka smutná, ani hlavu nezvedla,
nikdo z nás nemá ustláno na růžích.
Ticho.. nemluvte.
Tak blízko někdo byl.. a už není..
Utéct a vykřičet beznaděj, zoufalost,
nenávist, nemoci, vmést světu do tváře,
postavit se společnosti je, věru, troufalost:
" Jsi divná " - a ze dveří Tě vykáže.
Ticho.. nemluvte.
Pláče.. slzy stékají.. a kapitola neskončena..
povedla se... taky toužím po tichu, i když někdy je to ticho k nevydržení :-(
12.08.2008 21:55:00 | Caracol
Literu se jistě bude líbit :-)
Společnosti se člověk nesmí stavět, musí s ní dobře jednat...
12.08.2008 18:10:00 | uživatel smazán
...se ti povedla i náboj má dost silný , tak jsem zvědavý jak se bude líbit Literu ...Hezký den Jirka Kavec
04.10.2007 08:44:00 | kavec