nejsem ničím z toho
co jsem mohla být
můj svět
je představou
jednomyslně
popírající
i tebe
ani nevíš...
jak vstávat se sluncem
když hvězdy pro tebe zhasly...
zbytečně počítat dny v kalendáři
když nežiješ ani jediný z nich...
otačet se k lidem
když všechny oči jsou zavřené...
a právem
jen pro to, že milovat bolí
bych se mohla smát hodiny
a stejně to nepomůže
někdo by se zeptal
jsi tím stínem co tě honí?
jsem tím vším
co jsem stvořila...
přijde mi, že tato je z tebe... je hezká-a přitom smutná... tak pěkně to umíš jen ty:) a tato je obvzláště vydařená
24.01.2008 19:36:00 | jaňa