Růženka

Zítra má svátek má nejdražší,
ve vzpomínkách stále bloudím,
bledá pleť teď Růži nesluší,
úsměv ze rtů na věky loudím.

Spánkem věčným spící kráska,
dech navždy jí vzal sám čas,
probouzí ji jenom naše láska,
neutichá ani v jednom z nás.

Klubko vlněných snů v dlaních,
krásných veršů zrozených tmou,
vlídnou rukou navždy vepsaných,
probouzí Tebe, drahou zesnulou.