Dekadent
Dekadent
Jsem mladý,
dekadentně založený,
koukám kolem sebe,
smutkem už mi oči hoří,
když teď vidím tebe.
Tys byla jedinou mou útěchou.
našla sis však jiného,
nyní stojíš pod střechou
a objímáš toho nového.
Všechny ty tváře šedé ,
připomínají mé vzpomínky bledé.
Koukám jen a vidím potomky lidí,
vidím je a vidím jejich činy.
Vidím jak matka v hysterií upadá, na dítko malé křičí:
Nevymýšlej si ty fracku!!!
A náhle dává dítěti bolestivou facku.
Za rohem však vidím víc!
Vidím lid obcházejíc opilce.
Opilec flašku rumu zabalenou,
drží ji v pěsti a padá stranou.
Opilec padá k zemi,opilec už leží.
Zem je studená a navíc sněží.
Umrzne?
Náhle slyším další křik,
kočí v povoze ztropil ten ryk.
Povýšeně hledí na mne
a volá ostře: Uhni smrade!!
V ulici lehké děvy stojí,
Za prachy choutky chlapů kojí.
Všichni jak blázní chodí,
A zhýralost samou plodí.
Musím utéct,tíhu bolesti a odporu neunesu…
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
No také bych někdy raději neviděla...jak ty pohledy někdy bolí...
Vystihl jsi to moc hezky...jen fakt nikam neodcházej...tohle udělá většina a co tu potom zbude...
23.11.2007 19:32:00 | Lorraine
Děkuji všem za vaše názory.
Vladimír P. ano chápu a cením si tvé kritiky.Začátek jsem psal stylem,abych člověka seznámil s postavou a i s jeho myšlením,jeho útrapou ,která mu pozměnila pohled na svět a teprve pak,začal vnímat i to co se normálně kolem něj dříve dělo. Neumím to moc dobře podat.Kdybych vám raději mohl podat svůj mozek a vy by jste nahlédli.To by bylo pro mne snazší:-)
20.11.2007 14:18:00 | Replix
Zajímavé. Začátek pro mě slabší, ale konec se přehoupl do jiného děje a tam to začalo mít jiskru.
19.11.2007 22:22:00 | Vladimír P.
