Prodal jsi přátelství
za kousek pocitu.
Krátkého, rychlého.
Od večera k úsvitu.
Naplněný touhou
a pocitem co bolí.
Teď potřebuješ mast,
která duší hojí.
Sedíme tu v trapném tichu.
Nazí..jen tak.
To chladné ticho hodiny nám odbíjejí.
Tik tak. Tik tak.
Mlčíš a hledíš na mě,
jako bych se dopustila vraždy.
Jsme tak blízko tělem - jen natáhnout ruku.
Ale duší rozdělení na vždy.
Zmatení a bez iluzí.
Nemáme co říct.
Možná by bylo lepší zapomenout.
Obléct se a jít ...
čtu si tě a tahle na mne zatím zapůsobila asi nejvíc - myslím jako celek - obsahem i formou...
26.01.2008 15:14:00 | hanele m.
Z básně je přímo cítit,co se tam odehrává,fuj,když si vzpomenu,že jsem to taky zažila,nechtěla bych to už nikdy vrátit
08.01.2008 21:37:00 | Clarisa
Tak tohle je vážně síla. Přesně vystihnutý pocit, ani slovo na zmar. Krásné.
08.01.2008 05:16:00 | Kajkat