Proudím

Proudím , proudím z hlubin země,
z hlubin země vyvěrám,
mladík, jenž u pramene klečí němě,
s chutí sny mu roztrhám,
proudím , stále vyvěrám,
do Vašich pelechů,
domovů horkých i vyhřátých,
a Vy v pramenech nutíte mě,
vstoupit do Vás ,
staženým hrdlem,
co křičí do nitra a z nitra zpět ven.