Anotace: Cesta domů byla strašná. Sedět naproti tobě a uhýbat pohledy. Cítila sem smutek, pak nenávist. Měla sem pocit, že kdybych promluvila, zasypala bych tě nadávkami. Chtělo se mi brečet... tak velká ztráta...tak moc trápení a smutku... Proč? :((((
Nedávno jsme se potkaly.
Byla to hrozná cesta domů.
Seděla jsem a viděla tě…
tak jinou a vzdálenou.
Chtělo se mi brečet.
Hlavou mi projelo vše, co jsme zažily.
Už se to nikdy nestane…
Smála ses a pak z okna hleděla.
Když tvůj pohled, zabloudil ke mně,
musela jsem se odvrátit.
Bála jsem se setkání s tvýma očima,
Bála jsem se tvého pohledu…
Řekly jsme si jen „Ahoj.“
A já si připadala tak hloupě.
Zněla z toho přetvářka…
Cítila jsem strašný smutek,
Ale pak…
snad i trochu nenávist…
Jak se to vůbec mohlo stát? :(
pri pohledu do oci clovaka co jsem miloval a co miluji tvori se mi slzy a pohledu lituji
14.02.2008 05:26:00 | drevenymuzik
jak já bych ti chtel splnit to po cem toužíš, zapomenout...ne na ni, ale na to ze musís odvracet pohled..
13.02.2008 20:26:00 | Zayo