I když mi vaše zlé věty duši rozdrásaly,
já nedávala jsem to znát,
vím, že za zády jste se mi tiše smáli.
Nevím, čím jsem vám tak ublížila,
za co jste se mi chtěli mstít,
čím jsem si vaši zlobu zasloužila?
Doma skrývala jsem slzy do polštáře
a do kůže žiletkou vyrývala rudé rýhy,
bála jsem se jít opět mezi vás - pokrytce a lháře.
Jak krutost bolí dobře znám,
tělo mé zdobí bledé jizvy,
však na duši - spousta nezhojených ran!
ty na duši zůstváají nejdéle, a někdy se dokonce ani pořádně nezacelí a nevždy nás budou provádět životem...
23.02.2008 21:13:00 | Santinan Black