Smutný anděl

†Smutný anděl†

Procházel se anděl světem
a lásku svoji hledal.
Snad patří jen k pohádkám,na dobrou noc dětem,
však anděl se své lásky nevzdal.

Zuřivý déšť na tělo padal,
anděl již dále nemohl,
bolestí a smutkem střádal,
snad aby mu někdo pomohl.

Duše již ztrápená láskou,
křídla svá po zemi tahal,
dál procházel se tmou
a živých svět ho lákal.

Havraní vlasy ve větru vlály,
k mostu nohy mířily,
andělské rty se smutně smály,
stromy kolem se hýřily.

Anděl si sedl na okraj mostu
a slzy své potichu polykal.
Kvůli své lásce vzdal se postu,
ted jenom smutně naříkal.

Bolest ho dusila,
nebrala ohledy,
anděl se k činu rozhodl.
Když do hlubin temnoty,
skočí jak do vody,
zbaví se zlého osudu.

Roztáhl ruce,natáhl křídla,
poslední krůček udělal.
I dáma v kostele se z rohože zvedla
a anděl se do hlubin propadal.