Ne, prosím, už ne...

Anotace: Všem klidný spánek - ať pohladí vás vánek - zítra (vlastně dnes) ať pohladí vás sluníčko - úsměv mějte a ne maličko :)

Ne, prosím, už ne...nechci žít,
jak mám najít sílu a život si nevzít?
Zdraví zklamalo, láska také,
neblýská se na časy zlaté.

Ale já mám v srdíčku touhu...žít,
chci ještě lásku poznat, ráda mít.
Ne, prosím, už ne...nešlapej po mé duši,
mé tělo zkázu, bolest a konec tuší.

Ne, prosím, už ne...zase krvácí mé tělo,
bolí to, fyzicky i psychicky, umřít by se chtělo.
Ale já bojuji, ač už nevím ani proč,
je to takový krutý a hnusný kolotoč.

Ne, prosím, už ne...je půl druhé ráno,
proč je mi tolik hrůzy proboha dáno?
Já chci být zdravá a zase chvíli žít,
nedaří se, nemohu se z bolesti utišit.

Ne, prosím, už ne...bolí to moc,
to opravdu již není žádná pomoc?
Zase ty křeče, krev, horečky mám,
proč již dobrovolně život nevzdám...

Ne, prosím, už ne ... vím, bojuji,
často v té hrozné bolesti toho lituji.
Ale nevím, je to nějak ve mně, musím,
z posledních sil o trošku života prosím.

Ne, prosím, už ne...nechci trpět už,
dost let jsem znala řemen a do srdce nůž.
Nemám nárok boj vyhrát a smát se?
Musím mít v sobě chuť vzdát se?

Tělo bolí, duše pláče, srdíčko krvácí,
bože, ty asi nejsi, život se mi vytrácí.
Ne, prosím, už ne...nepáchej zločin na mě,
já pláči, jsi tu, v tomto černém domě...

Ne, prosím, už ne...já mám hrozný strach,
natahuji dlaň, vezmeš nůž a zase krach...
Nevezmeš mě něžně do svých dlaní,
je ti lépe, když ostří celou mě zraní.

Ne, prosím, už ne...je mi moc zle,
ač fyzická bolest je lepší, je to nemilé...
Na duši útok je horší, to já tak cítím,
ale už nemohu dál, kéž to zlé zničím...

Ale nevěřím si, nedokáži to, bože...
vidím své "bílé" zkrvavené lože.
Nesnáším se, proč se tobě daruji,
pak své pomoci tobě lituji...

Ne, prosím, už ne...mám o tě strach,
ale díky tomu má nastat můj krach?
Nemohu již dál, co mám "proboha" dělat?
Tolik jsem od svého života chtěla...

Ne, prosím, už ne...už nechci nic,
pláčí mé oči, je slaná má líc.
Nemusels mě dostat tak hodně na dno,
ale co říci, nyní je to již vše jedno.

Píši v rychlosti, jak myšlenky plynou,
tak ať mi vsšichni takové verše prominou.
Je to z mé duše a srdíčka,
ač se cítím teď tak maličká...

Psáno v rychlosti, tak se omlouvám za formu,
ale snad nemusím plnit nějakou normu.
Je to prostě jen psané od srdíčka,
je to taková má slabá chvilička...

...bohužel často...