Pohni, chci tam jít já

Pohni, chci tam jít já

Ten pocit...
je to něco mezi
žízní
a strašnou samotou.

Jako opravdu
hroznou samotou -
kdy myslím na své
nejlepší kamarády,
boha,
vás -
ale nic nepomáhá.

Je to vždycky večer,
v době, kdy vylezu
ze sprchy.

V době,
než se stihnu
utřít do ručníku
a oblíct pyžamo.

Odeznívá to
při čistění zubů.

Ještě že
to netrvá pořád,
to bych se asi
fakt zbláznila,
jestli se to teda
nestalo do teď.