Zastavte svět, chci vystoupit..
Zastavte svět, chci vystoupit..
Jsem modrá.
Naivní a nejistá.
Diagnóza? Závislá.
V šatičkách ušitých z kopřiv a bodláčí,
směju se potají, omluva nestačí.
/Jako by o ni někdo stál../
Pod nebem černým, hvězdnatým,
toulám se svědomím svým, strakatým.
/A to prý působím nevinně../
S hlavou zdviženou divadlo předvádím,
tak lživé, falešné.. ano, podvádím.
/Až spadne opona, potlesk nečekám../
Tak sebevědomá..
A večer se topím.
Ve svých slzách.
Ve vzpomínkách.
A bojím se.
Dalších chyb.
Dalších ran a slz.
Jsem jako cizinec ve vlastním těle.
Tak zastavte svět, chci vystoupit..
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
bezvadná - líbí se mi hlavně konec, taky mám někdy pocit, že mě cosi unáší a já nevím, jak to zastavit...
12.10.2008 21:46:00 | teranosaur
zajímavá myšlenka s tím vystoupením.... jen otázka, jestli by příští stanice nebyla ještě horší...
12.08.2008 22:01:00 | Trdlo
Svět touží být klamán, tedy jej klamejme... Já se neoklamu ani kdybych chtěl.
Nikdo nezastaví, nikdo nevystoupí - jedeme v tom všichni společně!
Dobře sis poradila ;-)
10.08.2008 23:59:00 | Chancer
Ty nemuzes ma mila vystoupit, je na case se nadechnout a jit dal, neboj se jsme tu s Tebou.
07.08.2008 23:01:00 | carodejka
