Zklamání

Pocit samoty v nitru mě užírá,
pomalu hlodá do srdce díru,
Ty však cítíš se nevinná
a popíráš jakoukoli vinnu.
Věř, že obžalovaná jsi právě Ty
a neseš na sobě vinnu největší,
můžou ta to právě Tvoje rty,
jenž líbat ty mé nezkouší.

Marně můžu čekat na Tvé zavolání,
ty bavíš se s ostatníma skvěle dál,
nemáš se mnou slitování
a toho já se právě bál.
Venku se neslyšně setmělo,
já v parku sedím sám,
takhle to být přece nemělo,
smutný pohled..hvězdy..věnuji Vám.

Ztratila teď holka přítele
možná líto ji to bude,
neměla však z něj dělat tele
co na zábavu ji jen zbude.