Když přichází tma a vše utichá...
když všichni odejdou a den umírá...
...přichází...
Potichu, neslyšně ke mně se blíží,
vetře se do duše, aniž se ptá,
dusí mě celou svou silou a tíží,
drží a nepustí,celou mě má.
Je jak můj stín, v podstatě nicota,
do duše jak klín - vbíjí se....samota...
já rozlišuji osamělost a samotu ...
samota je pro mně fajn
osamělost je však děsná
08.09.2008 13:58:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Zajímavý, že nás, trpících samotou, je mnoho, přesto jsme stále sami... Vítej na Literu! :-)
18.08.2008 17:46:00 | 6thSun
byl sem zvědavej když jsem našel v komentáři: ráda bych tě poznala, tak jsem hledal, co jsi napsala. A našel jsem samotu v několika svých tvářích.píšeš jako bys ji znala. Jinak ahoj :-)
18.08.2008 17:13:00 | kulishak