Návštěvnost
Na věky věků...
Na věky věků...
Krvácí mé srdce v krajině opuštěné,
hnijí mé ostatky v zemi pohřbené.
Zemřelo mé tělo v životě zjizveném,
duše bloudí v tiše němém.
Bolest zastavila proudy slz,
bolest, jež pronikla ke mně skrz.
S věky bude bdít
a o svých šancích marně snít.
Než skončí svět a řeky vyschnou,
než slunce potemní a hvězdy zhasnou,
než bude konec, na věky věků,
nenajde na bolest svého léku.
A znovu umírat v agóniích nekonečných,
znovu, jen v myšlenkách zbloudilých...
hnijí mé ostatky v zemi pohřbené.
Zemřelo mé tělo v životě zjizveném,
duše bloudí v tiše němém.
Bolest zastavila proudy slz,
bolest, jež pronikla ke mně skrz.
S věky bude bdít
a o svých šancích marně snít.
Než skončí svět a řeky vyschnou,
než slunce potemní a hvězdy zhasnou,
než bude konec, na věky věků,
nenajde na bolest svého léku.
A znovu umírat v agóniích nekonečných,
znovu, jen v myšlenkách zbloudilých...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
To je tak, když Tě člověk vidí v pátek vysmátou, a pak přijede domů a přečte si tohle... Pěkný, ale nazvala bych to: Jak získat depresi snadno a rychle... :)
19.10.2008 12:35:00 | Egretta